Zvířata u nás doma

Manžel je zemědělec. Je to jeho práce. Člověk by si řekl, že když má na farmách tisíce krůt, bude mu to stačit. Ale manžel je zemědělec duší a tělem. A tak máme krůty doma. Ne na zahradě. Ne na dvorku. Doma. V obývacím pokoji. Máme šest malých krůtiček, na které je venku moc zima a tak je chováme ve velké  plastové "klícce" doma. Pípají, smrdí, ale není jim zima. Kdysi se kamarádka Tomáše ptala, proč nemáme psa. Tomáš ji s klidem odpověděl, že ten se nedá sníst. Takže naše zvířata jsou jiná.

Musím říct, že naše Dorotka se o ně zodpovědně stará. Každý den jim několikrát sype krmení a doplňuje vodu. Občas, když sluníčko vykoukne, bere je ven. A je to atrakce pro její spolužačky.
Po měsíci zametání pilin, větrání a pípání už jsem se celkem těšila, že je Tomáš odveze. Když je odveze, trošku se mi zasteskne. Ale ne zase tolik. Když odvážel kozy, které jsme měli několik let, bylo to horší.
Včera se tak stalo. Krůtičky jsou pryč. Vysála jsem, umyla podlahu, je klid. Možná dárek k narozeninám? Kromě kocoura a rybiček není doma žádné další zvíře. Až do dnešního dopoledne.

Osel se jmenuje David, je mu 17 let a nikoho nikdy nekopl a nekousnul. Denně sežere 7 kg sena a může vozit náklad do 35 kilo. Hýká prý jen večer. A máme ho jen na dobu určitou - tak jak ho nemít rád....